Hory to je pohoda:

 

Ajuja, posilam ti jeden ze znezverejnenych textu do Jaroslava Foglara.

 

A ted uz klid zaciname.

Slunce se pomalu zhouplo, v patek 20.3.2003, za les za mestem, kdyz kamaradi

vyrazili pro dalsiho z nich, aby spolecne utekly za hranice

stereozivota.

Petr,Eva a Tomas usedli na sedadla. Tomas, tolikrat

nacvicovanym hmatem, nastartoval Skudku a mohlo se ject.

Prvni etapa vedla rovnou do Kolina. Cestou jeste Skudka

poprosila o benzin, nebot si vsimla pravym prednim svetlem,

ze je v kraji vychodnim levnejsi nez v Praze. Motor vesele

sevelil a diferencial si popiskaval.  Za chvilinku se pred

Skudkou zjevila cedule Kolin.

V Koline uz cekal nezabaleny Bobr. Ahoj Jiro znelo halasne

schodistem vice podlazniho domu, kde Jirka zvany Bobr

bydlel."Tak co Bobre, uz nas zbaleno?". "No hmm, jeste tady

no...". Jirka hodil do krosny nejake to jidlo jako bramburky a

rum. Ani se slunce poradne nepohnulo na obloze a Bobr stal

u auta. " Bando vyrazime! ". hned pri davani jeho krosny do

kufru, se ukazala Bobrikova jako nejtesi, z cehoz se hned na

mysl dostalo par otazek. Jeste Petr s Tomem obalili lyze

gumosvihem a Skudka se dala do pohybu smerem krajina

zasnezena.

Tak co vsichni jak se mate co delate. Tak v tomto duchu se

vlnila konverzace prokladana placatkou rumu a po chvili i

Petrovim oddychovanim. Eva jeste doladovala informacni

databanku o nove informace z Bobrika a Tomas hladil nohou

pedal plynu. Krajinu dokola pomalu zahalila sediva tma a na

vozovce se objevili dva kuzely od svetel. Zdrejmne lyzarsky

nadrzeny Tomas, si cestou projel nekolik der a zkusil si i jednu

die kurve (zatacku). Konecne dorazili do malebne vesnicky

Velka Upa. Tomas jeste predvedl, ve spolupraci se Skudkou,

OffRoadovej talent a zaparkoval. Hodinky ukazovaly 22:00.

Jujda, prohnul se Petr pod taskami s jidlem zatim co Bobr

balil jeho lyze do sveho vaku.” to se budeme mit”. Eva podala

ruku svou a nesla se s kytarou. Tomas obul tezke boty a vyrazili.

  Prvni kopec se jel dobre. Tomas ale nahore uklouzl a

pak uz se ozvalo jen visknuti Evky a zvuk kytary (E1HGDAE) a

Tom s Evou mazali dolu.  

Bobr s Petrem nevedeli jestli se maji smat nebo taky upadnout

a ject jim na pomoc. Nakonec vse dobre dopadlo a Tom s Evou

kopec vysli jinudy. Dalsi cesta pak probihala v podobnem duchu.

Sem tam nekdo neco polozil a pak aby na to lepe videl si k tomu

i lehnul. Nebo, a to bylo castejsi, se nekdo o kousek vrátil,

protoze se mu The kousek moc libil.Zkratka cesta byla jeden led

Zruba v 1/3 si Petr uvedomil, ze nachal doma klice od skrinek a tak

se zastavili u Cerveno- Kostelecke Boudy jesli by nemeli visaci

zamek. Petr, pocitujici odpovednost vyrazil ke dverim. Nedbaje

napisu JEN pro ubytovane, vkrocil do chodby. V chodbe bylo

 nekolik radne pripitych ubytovanych, zniz jeden zareagoval na

Petrovi signaly a zavolal zmazaneho vedouciho.

 " Schanim maly visaci zamek" Vedouci se zhoupnul v kolenech,

zamaval prstem ve vzduchu

a odesel. Za chvilku se vratil s klicem na retizku a povida

" Ja tam s Vami nejdu je tam zima, ale vzadu je garaz na rolbu

tak si ji odemknete a zamek si nechte". "Ale Ja ho potrebuji nastalo"

"To nevadi, az pujdete zpatky tak mi ho vratite" "Ale ... Dobre".

Petr objehl chatu a odemlk zamek tak 10cm na 10cm a odnesl

ukazat ulovek svym kamaradum. " Nejakej velkej" prohlasil Tomas

a Petr jim vylicil jak ho sehnal. " Hold ho vyneses nahoru a zase jim

ho sneses" povida Eva a pokracovali do nejstrmejsiho useku cesty.

  Jako nejhorsi se ukazal usek konce sjezdovy. Tma zahalila led a

 chuze se stala obtiznou . Tomas, vyuzivaje zkusenosenosti ze zacatku stoupani,

si poradil s kopcem snadno. Nejhure to slo asi Petrovi. Ten z hruba v polovine

vstoupil na led a ve snaze znej odskocit, ve tme prehledl hranu konce

 sjezdovky  a skokem se

vydal dolu po srazu, ktery cekal za hranou. Navaje nad hlavou

kytarou se ritil nezadrzitelne k chate pod hranou. S vpětim vsech

sil zaryl vsechny udy do ledu a zastavil po  20m dabelske jizdy.

Nez se vyskrabal, tak si ostatni stacili dat kafe a zakusek. Tim

trapeni nezkoncilo. Jen co vystoupal nazpet, premluvil Bobrika

svou vahou, aby se snim projel kousel nazpet po sjezdovce. Bobr

kladl jen mali odpor a tak si pekne pelasili po sjezdovce.

  Konecne se na obzoru obevilo svetlo jejich horske chaty.

Kamaradi pridali do kroku a s nensimi projizdkami dorazili do chaty.

 “Uff” od dychli si vsichni a sli hledat, az na Petra, postylky.

Petr se vydal hledat pilku na zelezo, aby odemkl zamcene skrinky

s vecmi. Bobr vyndal z batuzku velikou sekanou a vsem bylo jasne,

 proc byla ta jeho krosna najtezssi. Nez bys rekl svec, tak

byla v Mikrovlnce a otacela se.

  “Petre, ty uz si to nekdy delal“ pronesl Tom pri pohledo na Petra,

 ktery zkusene pilkou navzdy odemykal zamky. “Tome pivo je v te

druhe skrince, nechces pujcit pilku”. Tomasovi zasvitili oci a malem

nenechal Petra odemknout prvni.

     Zatim co Bobr sledoval utkani  mikrovln se sekanou v mikovlnce,

Eva pripravovala povleceni na postele. Chatou se ozvalo CINKNUTI.

“Hej vsichni, mikrovlny vyhraly nad sekanou. Je tepla” hlasil Bobr. 

     Nastala seance a vsichni se sesli u jednoho stolu. Jirka sekane,

k Petrove spokojenosti, moc nedal. Po dobrem gabliku zatopil

Tomas v pokoji. Po dvou hodinach tam byla stale zima. Nikomu to

nevadilo, nebot v kuchyni bylo teplo a Rum byl v dostalecnem poctu.

Postupem casu se spolek rozchazel spat, az i posledni Petr

s Bobrem sli na 04:00 se skorem 3litry caje a tri Rumy.

  “Aaah.ttth” Protah se Petr rano v posteli a ze spodniho patra

 palandy se ozvalo “Hmmmm, uz“. Ve dverich se objevil rychla

 spojka Tomas. Jiz podle vzhledu stredni casti tela bylo videt,

ze stihnul snidani. V obliceji mel vyraz jako by uz bylo 12:00. Stesti,

ze na pokoj neprisel v bezkach “Stavejte je 11:00, do tohodle

 pokoje nepronika zadne svetlo zvenku” a surove rozsvitil dve

podelna slunce ve tvaru trubice.”Jo tak mi stavame” pipla Evka

z horni postele. Rychla snidane udelala vsem v briskach dobre a

vyrazili, s bezkami v ruce, do kopce nad chalupou. Po 100m zacal

Petr mazat lyze. “Jo bezkar namaze vecer sebe a rano lyze” prohlasi.

 Tom zabrucel neco o poledni a ze ve prospech teamu

pujde napred. “Co kdyby tam byl medved, preci nas nesezere vsechny”.

Jo to je fain napad Tome odsouhlasili ostatni a Tomas

prasknul do bezek a vyrazil zlomit hulku. Dobry den, pozdravil Bobr

Prochazejici pesi dochodce, ktere cestou jeste nekolikrat

predjizdeli a vyrazili. Svitilo krasne slunce obohacene o

dostatrecnou  davku UV. Presne takovou aby o ni vecer vsichni

 vedeli a mohli se usmivat nad cervenymy ksichtiky pri vinecku.

Kolem se antitycili udoli a bylo krasne videt do dali. Snih pomalu

ustupoval, ale stale ho bylo dostatek, ikdyz se schovaval pod

vrstvou ledu.

  Skopina bez Toma pomalim, ale zkusenym tempem razila cestu

na lisci horu a dal k chate Vyrovka. “Videls to byli ti duchdci” kricela

 Eva pri sjezdu ze slatine strane. Konecne vysli cast kopce na lisku a

uvizli na Lyzarske boude. Dali trochu te vody, aby doplnili zasoby

po bujne noci a vrhli se navrchol. Par fotel na vrcholu a supajda

dolu na druhou stranu na Vyrovku. Nahle se zpoza horizontu vynorit Tomas.

Vola “Nejsou tam zadny medvedi” a upadnul a zlomil hulku.

 V zajmu lepsi ergonomentrie dolomil co jeho vaha

zacala a spolecne (Tomas podruhe) dosli na Vyrovku.

   Zde cekal uz zastup fanousku a obed. Po obede si Petr vzpomnel

 na odemcene zamky. Ladnym pohybem tela obesel

veelliikkoouu ceduli POZOR ZLY PES s dodatkovou tabulkou tady

hlidam ja a fotkou pince. Po dvou krocich za ceduli Petr nasel Zleho Psa.

 Nebyl to zadny pinc, ale 60kg vlcak. Vlcak pohledem

a naslednym profesionalnim kousnutim Petra do leve ruky, Petrovi

vysvetlil ze tady zamky nepotrebuji jelikoz maji jeho. Petr to otocil,

ladne proletel kolem cedule a v soku pozadoval mozne i nemozne

od Evy a ostatnich. “Evo on me kousnul vodku slivovici delej” kricel

bez rozmyslu jak Rambo na borovici. Eva se koukla na Bobra a

posali Petu se zeptal na ockovani. “Ano je ockovan” “On vas kousnul?”

“ No prohlizel jsem si tu ceduli... a “ “ Z druhe strany?” “Hmmm”

 “Aha” “Je Vam neco, roztrhl vam neco?”. Petr radci rekl

ze vse OK, aby jeste nedostal vynadano, ikdyz svalous Bobr

 mu sel na pomoc kdyby neco.

  Po kratke debate zda jeste na Lucni boudu, vyhral Tomas a sel tam sam.

Zbitel se odebral domu. “Ja vas dozenu” zavolal Tomas.

Dohnal, ale minul zrovna kdyz se na Lyzaske bode davali `Druembee`.

Cesta domu byla skoro cela z kopce a na ledu to pekne frcelo.

Cestou jeste stacili prijmou pohostinstvi jednoho

detskeho  iglu, ale pak uz rychle domu.

   V chate uz celal Tomas, ktery usilovne zvedal teplotu v pokoji

Kluci uvarili v veceri testoviny  s omackou s rumem. A pka uz jen

svarili a svreli. Do toho Jira hral hity, po kterych jsou lidi zpity. Ve

23:00 dorazil zbytek osazenstva chaty a zacal nekontrolovany

vecirek, ktery zkoncil zitra v 04:15.

  Neni jasne zda se tak dobre pilo, nebo jestli pomohla nizka

teplota pokoje, ale rano byli vsichni jak ciperky. Rano probehlo jako minuli den,

az na to ze se stavalo v poledne a Tomas byl uz od

 1100 na pruzkumu. Ostatni odjizdeli uz ve 1300 domu a tak

predali parte klice a vybrali za pobyt. Po kratkem obidku vyrazili

Eva Petr a Bobr na ustalovaciho jagurta na Vals^ovky.

“Ahoj Tomiku hribecku“ Popral Petr tomasovi schvavajicimu se

pod ceduli s mapou. ” Jdes s nami jdem na jagurt” “ted jdu ze Zrcadlovek

 a jasne ze jdu s vami“. Bobrik jesti resil teorii enegrie

pri chuzi do kopce, ale ve chvili kdy nu bzla slibena cesta z kopce

se zacal tesit. Slunicko opet dokazovalo, ze nabyva na sile.

Panorana Obriho dolu okouzlilo snad kazdeho. Konecne dorazili

na misto kde derivace = 0. Snezka jim zamavala a uz se to jelo

z kopce. Nastesti kopec koncil az u Valsovich bud. Sejmuli behny

a porucili si jugurt s cesnekem. Ti hladovejsi si dali chleba s tvarohovou pomazankou.

   Na cestu domu se domluvili ze sjedou po sjezdovce dolu

k Cervenokostelecke a vyjedou vlekem k Panence. Vsichni si

vy chutnavali krasu sjezdu po ledem pokryte sjezdovce. Petr si

zkusil tygra hned na zacatku. Cesta na vleku byla super

zpestrenim a ulevou. Tomas jel prvni, aby si mohl dal jeste

jednou sjezdovku dolu. Ale po 20m si to nahore rozmyslel sundal

lyze a sel do chaty za ostatnima.

  Chata uklidili zamknuli a sly se naposled  zkluznou dolu do Upy.

Prvni cast zpestril jen Petr, ktery nasel `jezdik` podlozku pod prdel

a rozjel se z kopce. Po 10m byl uz delovou kouli. Odhodil co se

dalo a brzdil. po 30m zastavil kousek od lesa a pozbyral co z

odpadkove tazky zbylo. “Ujela ti flaska od rumu a fernetu” hlasili ostatni.

 Rum uz nenasli, ale zato Fernet cekal dole na vlek. Asi

chtel ject jeste jednou. “Jo Fernet- Nejlepsi jizda na ledu”. Posledni

usek byla katastrofa, vsichni vic sedeli nez sli. Stale se ozivala

kytara, lyze, sem tam i buch a jupiii.

Skudka dole cekala pripravena. Hned poznala Tomase a chytla na prvni skub.  

Kamaradi dovnitr nadali co nesli a uz si to mazali do

Kolina. Cesto bylo v autiku ticho nekdo premislel co doma, nekdo

myslel na otlucene partie a nekdo vzpominal. “Hale me doma

vecere neceka. Znam jednu hospudku cestou mohli by jsme dat

gablik” hlasil Bobrik a ostatni souhlasili. Meli zavrino a tak na jidlo

doslo az v Kolinske pizzerii na namesti. U prosted pizzerie rostl

palstovy strom a Pizza byla moc dobra.

   “Tak Jirko cau a zase priste” Ozvalo se pred domeme kde Jira

 bydlel. “Hale Ahoj”. Tomas dovezl, za zvuku Petrova antispaciho

organu, Evu a Petra domu. Podekovali Skudce za

transport a rozloucili se s Tomem. Byla nedele 23.brezna.2003

a za minutu pondeli.
 

Vsechna jmena a postavy jsou vymysleny. A shoda se zkutecnosti je nahodna.

Autor

                                                                                 KOLI